Bývalá plovárna lázní Velká Roudka

Součástí lázní ve Velké Roudce byl romantický lesní rybník s průzračně čistou pramenitou vodou, pod nímž vytékal další železitý pramen u lesní pěšiny do Vel. Opatovic.

Historie lázní

Snad jen málokterý současný občan Boskovicka ví, že v našem okolí se v minulosti vyskytovaly lázně, jako je tomu dodnes na mnoha známých a navštěvovaných místech Čech a Moravy.

Asi 20 km severně od Boskovic, v zapomenutém koutku přírody leží obec Velká Roudka, v současné době část města Velkých Opatovic, ve své době známé malé lázně.

V nejbližším okolí Velké Roudky, připomínané již v roce 1355, na okraji zalesněného údolí vyvěrají dva minerální prameny – Antonínův a Františkův. Jsou to sirnato-železité kyselky, jejichž léčivý účinek byl znám již v minulosti.

Podle záznamů v kronice Velké Roudky byly lázně založeny majiteli borotínského panství v roce 1805 a byly postupně dostavovány. Další záznam o sirných a železitých pramenech je z roku 1839 o lázních u vesnice Rudka /v nářečí Ródka/ a konečně v 1. dílu Vlastivědy moravské z r. 1897 jsou uvedeny tytéž lázně Routka Velká u Jevíčka.

Zmíněné prameny obsahovaly vedle stopových prvků značné množství oxidu uhličitého a měly blahodárný účinek při léčení chorob plicních, kataru průdušek, žaludečních a střevních potížích, špatném trávení, revmatických bolestech a působily také otylosti.

V minulém století byla vybudována restaurace ke stravování, penzion “Svornost“ /německy “Eintracht“/, později ještě vilky “Věra“ /dř. Mignon/, “Marta“ a “Zdena“. Vanové lázně měly 14 kabin a sprch a poskytovaly léčbu hostům především z Brna, Prostějova i z Prahy a před 1. svět. Válkou z Vídně. V oblibě měli tyto tiché lázně občané židovského vyznání. Sezona trvala od května do borotínské pouti /v polovině září/ a vystřídalo se zde na 500 hostů. Ti byli přiváženi od vlaků z Letovic, Skalice, Březové a později z Vel. Opatovic a z Jevíčka. Teprve v roce 1919 byla postavena silnice z Vel. Opatovic do Roudky.

Upevnění zdraví nacházeli hosté i procházkami v okolních lesích. Mezi Roudkou a Borotínem byly pohodlné lesní cesty s besídkami a gloriety, v lázních hrávaly pravidelně hudby k poslechu i tanci. Součástí lázní byl romantický lesní rybník s průzračně čistou pramenitou vodou, pod nímž vytékal další železitý pramen u lesní pěšiny do Vel. Opatovic. Když kapacita lázní nestačila, byli hosté ubytováni i v soukromí u roudských občanů, z nichž mnozí nacházeli v lázních přes sezónu výhodné zaměstnání.

Klidné 19. století uplynulo a po prvním svět. válce zájem o lázně poklesl. Tak v roce 1924 prodal tehdejší majitel velkostatku borotínského Gustav Riedl lázně pozemkovému ústavu v Olomouci. Avšak již v r. 1928 kupuje od Pozemkové banky Olomouc lázně bývalý poštmistr Jan Liška. Pokles návštěvnosti však pokračoval, letní hosté se počítali pouze na desítky. Obrat k lepšímu nastal v letech 1935-36, kdy lázně koupil brněnský majitel restaurace Vladimír Fišnar. Velkým finančním i pracovním úsilím majitele a jeho rodiny bylo koncem 30. let dosaženo opět zvýšení návštěv, zejména z Brna. Populární byly zejména roudské neděle s hudbou a posezením pod kaštany před restaurací s obsluhou a tancem.

Za války 1938-45 patřila Vel. Roudka do okresu Boskovice. Po nástupu komunistického režimu byly lázně manželům Fišnarovým odňaty a staly se majetkem ústřední rady oborů. Ještě na nástěnné mapě země Moravskoslezské z roku 1949 je Velká Roudka jako lázeňské místo pečlivě vyznačena. Po několika letech přešly lázně na podnik ZKL /později Zetor/ Brno. Lázeňské využití bylo zrušeno a budovy se staly rekreačním místem pod názvem “Rudý prapor“. Manželé Fišnarovi zde pracovali do roku 1958, kdy stav budov postupně upadal za nového majitele.

Přesto byla Velká Roudka známá jako klidné rekreační místo. Roku 1961 přišel do zařízení nový správce Josef Strouhal, který se snažil o udržení solidních rekreačních možností. Pracoval zde se svou rodinou do zač. 80. let.

Ještě v 60. letech se konaly v roudském lázeňském údolí výlety a taneční zábavy, ještě v 70. letech byl areál cílem školních vycházek a nedělních rodinných programů s posezením v dobře zásobené restauraci, ještě v 80. letech se zde konala různá školení i v zimě. Svornost sloužila k ubytování. Podnik ZKL opatřil hlavní budovu novou střechou, provedl opravu vodovodu a elektroinstalace, ale celkový stav areálu se stále zhoršoval, stav utrpěl citelně i několika záplavami, rybník nebyl čištěn vůbec.

Nezapomenutelné jsou návštěvy básníka Petra Bezruče, jemuž jeho přítel sochař Karel Otáhal vytesal v r. 1947 na nedalekém Hradisku do skály relief tváře k básníkovým osmdesátinám a na budovu restaurace byla umístěna pamětní deska /rovněž od K. Na druhé straně skály je od roku 1948 vytesán relief hlavy Boh. Foerstra.

Bohužel současný stav areálu je po navrácení právoplatným majitelům /Vl. Fišnar ml. Žije ve Švýc./ velmi neutěšený. Budovy devastované nájezdy vandalů, okna vybitá, interiéry kompletně vykradené. Zmizel hudební pavilonek a houpačky, lavičky, okolí Františkova pramene přerostlé dřevinami, mokřina.

Nakonec ještě zajímavá poznámka. V uvedeném 1. dílu Vlastivědy moravské z r. 1897 jsou mezi minerálními prameny na území Moravy uvedeny též prameny od Obory a Valchova, obsahující kamenec Skalici zelenou a také na Andělce u Letovic, jež jsou dnes také již minulostí. Snad se v Boskovicích Regionálních novinách, někdy objeví údaje i o těchto zapomenutých místech našeho okolí.

Těžko lže předpokládat v současné době obnovení bývalé slávy lázní Velká Roudka, k jejichž dvoustém výročí založení chybí dnes /1995/ deset let. Kéž by se našly ještě prostředky, aby tento překrásný koutek naší přírody přinášel osvěžení. Zejména v létě a na podzim láká Velký Roudka k vycházkám a voda chladivého Františka chutná opravdu výtečně.

Na snímku z archivu kroniky obce Velká Roudka je hlavní budova lázní ze začátku 70. let. Mezi dvěma okny vlevo je ještě bronzový relief Petra Bezruče od Karla Otáhala. Byl zde na paměť návštěv básníka v 50. letech. V roce 1990 záhadně zmizel.

Dr. Alois Bartošek, Regionál. Noviny 1995